Cestou kráčí
osamělý v dál
za snem přenádherným
a realitou nepředvídatelnou

černý plášť a těžké boty
vítr pohrává si s jeho vlasy
v ústech dva dlouhé hroty
za sebou ponechává masy

obdiv čiší z jeho bytí
a strach padá na okolí
v pláních nekvete již kvítí
a králové za nástupce ho nevolí

děti jsou z něj vyděšené
a pod postel se schovávají
muži zkouší formule tajemné
matky ze strachu před ním pláčí

nemrtvý,
Malkavian
prokletý
chodí sám

Pronásledován snad všemi
příbuné nevyjímaje
nezajímají ho ženy
touha jeho-krev saje

Nářky nemrtvých rozléhají se po Zemi
každý je chce zabít, aby měli klid
neuvědomují si, že oni trpí víc než všichni my
a hledají způsoby, jak je zahubit…

Je mi líto všech těch vampů,
kteří bloudí po světě.