Pro jedinečnost minulého okamžiku

utkal jsem z času smyčku dokonalých chvil.

 

Abych uvězněn v onom oku

mohl neustále omílat, co se již nikdy nevrátí.

 

A přestože toužím po věznění v kruhu svých vzpomínek,

smyčka se snaží rozpojit ze všech sil.

 

To přítomnost se drze vkrádá do mého světa,

který je jak vesmír z karet chladnokrevně pohlcován

černými děrami reality.

 

Nelze se vrátit..

přesto v mém skladu touhy visí desítky zpřetrhaných smyček.

 

Co se dá dělat..

je čas začít znovu snít...to snad ještě mohu.