Už je ráno a naše role končí

prosím neplakej přijde nový

milenec

den

vzrušení

vodopád ticha

 

to co hoří pokaždé nepálí

 

smích rozezněl oblohu v tmách

pár hodin jsem byl Tvůj

 

víš život je jako sen

kdy MÁLO v nás

je kolikrát víc

 

odpusť mi že světlo pohaslo

neočekávej můj úsměv

co ve znamení touhy byl

tak hořce chtivým 

 

ztratili jsme písmena z našich jmen

až je najdeme potkáme se

na těch schodech hříchů

má Patricie

 

zůstali jsme sami

a je mi to líto.

 

 

 

 

27.5.201623:57