I.

Chtěl jsem být sochařem,

abych vytesal tvou krásu do věčnosti.

Malířem,

abych přenesl tvou tvář

na plátno dějin.

Skladatelem, 

aby tvé jméno znělo

ze všech koutů světa.

Zůstal jsem lenochem,

protože tě stějně nikdy neudělám.

 

II.

Jako karafa

plná vznešených ideálů a krásných snů,

která potkala povrch betonové silnice

v životě ohrožující rychlosti.

Pozdější seberealizace vede k poznání,

že nikoliv karafa, nýbrž nočník

tu dává bodyshot betonové skluznici.

Pro pomalejší - ano, plný hoven.

 

III.

Mějme konverzaci.

Moje lebeční kost prahne

po dalších přírazech mých spoluplácalů.

Není nic osvěžujícího,

než ty samé názory

různých lidí.

Radikální názory budižkničemů,

upjaté pohledy pracujících

prahnoucích po pár hodinách spánku,

nebo se osvěžit názory mazánků,

tlumočícíh rodinné rozhovory.

Přidejte se vy finanční magnáti,

vždyť životní cíle jsou vám tak zřejmé.

Óh ano, radostný gangbang

mého naslouchacího ústrojí.

Pojďte i vy mladí hipíci,

ano ano velice originální.

Teď už toužím jen po Elvisově drinku,

případně si načechrat nosní dírky 

a v klidu vás poslouchat.

Ó, jak já miluji rozhovory.

 

IV.

Chtěl jsem napsat

na tvou kůži

tisícem polibků, 

že si jen má.

Bohužel, nezbylo na mě místo.

Tak svými ústy,

alespoň vyryji datum

poslední návštěvy.