Svůj vlastní propouštěcí list
si do dlaně pokouším psát.
Předčítáš slova krví rozpitá
a snažíš se mě zase jednou rozesmát.

Jako malé dítě,
které možná ví až moc.
Na pohádky už nevěří,
ale ví, jak krutá dokáže být noc.

Se ti můžu zdát.
A tak se zase snažím,
přes okraj světa odlétat…

Třeba bys to chtěl
možná trochu pochopit,
proto hledáš význam slov,
které ale nejdou vysvětlit.

A proto se zase zkoušíme
navzájem znásilnit.
Pak být chvíli tiše,
usnout, spát, nic necítit.

A jednoduše přeletět přes okraj světa….