Já nemám sny
sny jsem si zakázala
už jako malá jsem se bála
vysnít si koutek na hraní
bojím se rán i stmívání
bojím se pravd i malých lží
a z velkých trpím závratěmi
tak často bloudím mezi všemi
pravdami z malých polopravd
že nedokážu rozeznat
kde můžu a kde nesmím lhát

Já nelžu
lži jsem si zakázala
a nevím zda bych dokázala
dobrat se lhaním k vysněnému
nejsem si jista zda má cenu
vyvažovat jím úspěchy
nač pamatovat si cos řek
cožpak lze za lži sklidit vděk
cožpak lze po lžích klidně spát
já prostě nedokážu lhát

Já netoužím
i touhy jsem si zakázala
proto jsem nikdy neprohrála
svá tajná přání vysněná

Neodsouzená souzená
však chudá
tolik chudá duší
přestože i mně bílá sluší
vybírám sobě barvy sivé
nevábné smutné odpudivé
když pohladíš mě uhýbám
a nevím co je vzplanout chtíčem
krásná slova jsou šlehy bičem
protože kráse nevěřím
vycházím až se zešeří
kdy ohavnosti mizí ve tmě

Přesto bych ráda řekla veď mě
zahřej mé ruce co mě zebou
znám píseň
chci ji zpívat s tebou

Však neřeknu to
svá přání jsem si zakázala
já nejsem ta co dobře zpívá
netoužím
nesním jak to bývá

Však pocit mám že nejsem živá…