Trávě

vysáté do beznaděje

země vysílá

pořád jenom suchopár.

 

Uvzdychané kroky

nesměle tančí s vůní mládí

z dávných rozhovorů

léky na bolest.

 

Žebrám luční kvítí

vějíř bělásků

dívám se za tajemstvím let

 

a soused zase krmí holuby . . .