Osoba v hospodě U Zlatý sojky
upřeně na mě zírala.
Šediny, podlouhlý buclatý trojky,
patrně značně zhýralá.
Vrásky fakt nápadně po celým ksichtu
poctivě nahusto vsazený,
mejkap už nezvládá poslední šichtu.
Chce mi snad narušit zázemí?
Strhaná z dlouhýho života zjevně,
nádhera znatelně letitá.
Něco teď začalo mihotat ve mně,
říkám jí, ať už mi netyká.
Co mele! To uši urve mi nebo
myšlenky o letech protřídí
to moje naivní zkurvený ego.
Spolu jsme chodili do třídy!
Je to teď tak nějak o brouku v hlavě.
Přemejšlim často moc zasněně.
Vždycky se vyhejbám v oblouku hravě
zrcadlům visícím na stěně.
, 19. 9. 2024, Básně