Přijmi mou vulgární energii,

milenky nejsou už k mání,

děj plyne v obecné synergii,

zbývají jen místa k stání.

 

Jsem tvá malá Manon, všeho sytá,

nevím už, jak dost cudná být...

snad ideál, co tě večer vítá,

v křišťálu chce ti nohy mýt.

 

Prožíváš své dny sám za oponou,

v hledišti jemně šelestí.

Ten nachový samet s těžkou sponou

skryje svatost i neřesti.

 

Bojíš se ptát svého pseudohříchu,

odmítáš dál i svatozář...

a navěky hledáš v marném tichu

kamennou, krásnou, němou tvář.