S hlídači mraků

večeřel jsem vítr

ze dna dne vraku

nic sladšího, než bitter

 

z kabelky přesliček

Viktorka nabídla mi

kus dřívka z jesliček

co vyplul po tsunami

 

hospodský čas

už flambuje mi straku

co učila mě krást

knoflíky z annoraaqu

 

pod nímž vteřina milionů let

zaspala svoje zrození

ticho, jež nelze nekvílet

tak strohé, že i stroze zní

 

za ohbím cesty

čeká pes mojí touhy

čeká, když moh by vést ty

k nimž den je příliš dlouhý

 

s hlídači mraků

večeřel jsem vítr   .   .   .