Poeta - moderní literární server


Bajka o císaři Fauster Nedbal, který vládl diplomem.

Autor: Savynets Hvězdička, 22. 9. 2026, Básně



Kdysi dávno žil jeden císař.


Nebyl slavný tím, co vytvořil.


Byl slavný tím, že o sobě neúnavně mluvil.


Každé ráno si oblékal slavnostní plášť z diplomů, medailí, certifikátů, razítek a potvrzení o tom, že opravdu vlastní potvrzení.


Na krku nosil zlatou cedulku:


 


„POZOR! JSEM AUTORITA.“


Aby to náhodou někdo nepřehlédl.


Když potkal člověka, nezeptal se:


„Jak se máš?“


 


Zeptal se:


„Kolik máš titulů?“


Když potkal dítě, řekl:


„Až budeš velké, můžeš být jako já.“


Dítě se rozhlédlo kolem a opatrně se zeptalo:


„A proč?“


 


To byla první urážka.


Pak jednou přišel do lesa.


Seděl tam datel.


Za pět minut vytesal do stromu dokonale rovnou dutinu.


 


Císař se rozesmál.


„Ha! A kde máš diplom ze stavební fakulty?“


Datel dál kloval.


Vedle přeběhl bobr.


Za hodinu postavil hráz.


„Kde máš projektovou dokumentaci?“ volal císař.


Bobr dál stavěl.


 


Mravenec přenesl stéblo.


Včela našla květ.


Pavouk utkal síť.


Vlaštovka postavila hnízdo.


Jen císař celý den stavěl větu.


K večeru mu spadla na hlavu.


 


Rozčílil se.


„Vy všichni jste hlupáci!“


Les se zarazil.


Sova si nasadila brýle.


„Promiňte,“ řekla.


„Kolik hnízd jste vlastně postavil vy?“


Císař se napřímil.


„Žádné.“


„A most?“


„Ne.“


„Dům?“


„Ne.“


„Přátelství?“


„To se počítá?“


„Tak alespoň ptačí budku?“


„Já přece nejsem truhlář!“


„A co jste tedy vytvořil?“


 


Císař se vítězoslavně usmál.


„Komentáře.“


V lese nastalo hrobové ticho.


Pak se ozval ježek.


„Aha... takže vy jste vlastně architekt cizích chyb.“


 


Najednou se rozběhl vítr.


Odnesl všechny diplomy.


Koruna odletěla.


Razítka zmizela.


Zůstala jen hlava.


A ta byla překvapivě lehká.


 


Císař se vyděsil.


„Vraťte mi moje tituly! Bez nich mě nikdo nebude obdivovat!“


Liška se usmála.


„Nebojte.“


„Bez nich si vás konečně někdo všimne.“


 


Poučení


Nejhlasitější kohout obvykle nesnáší, když snese vejce někdo jiný.


A člověk, který celý život měří druhé metrem svých diplomů, často zjistí příliš pozdě, že život se měří úplně jiným pravítkem.


Protože moudrost se nepozná podle toho, kolikrát řekneš „já“.


Ale podle toho, kolikrát po tobě zůstane něco, co nemusí ostatní uklízet.


 


                                                                                                                   16.07.2026