Tak jsem zase jako obvykle
Seděl v okně
Sám, ačkoliv s ní
A dole střepy v tělech ptáků
Už nikam neuletí

Jsem Novák, Anonnym
Rudé červánky na místě hvězd
Mučily bílou
Bolest jsem necítil

Těla ptáků byla promočeně slaná
Od bíločerveného nebe
Kameny jen tiše koukaly
Z okna

Nevěděli co dál
Rudá se pohltila
V ticho
Věcné, výmluvné ticho