Miliony barev hraje,

ze stromů prší listí.

Mnoho jarních lásek žije,

jiné končí smrtí.


Procházka po kraji,

bloudění spletí cest

bobule hroznů se na svazích nalevají,

divky počínaji své věnce plést.


Opuštěné fontány zejí prazdnotou,

Miliony barev jako orchestryon,

zni jako trubači z dávných dob touto chvílkou.


Poslední květy v dílech přírodních obrazáren

Pocity blaha ze všech z nás.

Pomalu a jistě vyhání mráz.