Přišla,
když nikdo to nečekal,
přišla jen proto,
aby roznesla smutek a žal.

Svými chapadly obehnala
celé Tvé tělo,
nikdo jí to nezakázal,
asi se to smělo.

Vyměnila úsměv za srdceryvný pláč,
marné je Tvé volání,
marné jsou Tvé otázky
proč, zač?

Zasela zrnko své rodové entity,
aby žila dál,
odpověď proč zrovna Ty,
si však nikdy nedostal.

Nebylo podnětu,
nezavdals příčinu
a přesto směřuješ
k černému kočímu.

Vidíš ho v dálce,
jak práská bičem,
jede si pro Tebe, proč zrovna pro Tebe,
nevyznám se v ničem.

Utéci nemůžeš,
drží Tě násilím,
škrábeš, kopeš a bojuješ,
myšlenky směřují k mizivým nadějím.

Vyrvi ji, bestii,
vyrvi ji z krku,
vyrvi ji, udupej,
strč si tam ruku.

Lomcuj s ní, udav jí,
zabij ji pěstí,
proč ona přišla krást
zrovna Tvé štěstí.

Kdo jí dal tu moc,
kdo jí dal to právo,
vypadni, zmiz odtud,
slyšíš, ty zrůdo, slyšíš, ty krávo!!!

Vykřič se, příteli,
a pak k Bohu se modli,
on ví, že neprávem
záludně do Tebe bodli.

On ví,
že jistě to není Tvá vina,
že na Tvé tělo přišla si hodovat
r a k o v i n a...