Víš

jak se nebe trhá
papírovými útržky

poléváš vínem oblohu
i
vlastní krví

slzy jak déšť
v poušti tváře
kreslí ti potůčky
i
vodopády

Sníš?
o tichých velkoměstech
a lukách hrajících
barevnými tóny

Ale jdeš
kolem dálničních odpočívadel

dál

a dál

víčka pevně zavřená

nedívat a neohlížet se
říkáš si šedivým hlasem
v monotónní barevnosti světa