Přicházím k vám zdaleka,
však s veršem velmi prostým.
Ať se nikdo neleká,
můj verš není sprostý!
Zrodil se mi na vleku,
kde se kotvy točí,
napadl mě z úleku,
spolu s ranní …
S polu s ranním lyžováním,
psala jsem ho ve vlaku,
cestou za poznáním.
Nevím, kde vzal odvahu,
přednést se až v Roxy,
chytám se tam za hlavu,
je dobrý tak pro psy.
K čemu je vlastně poezie?
Tak třeba vy…
Ano, správně, když ruka nohu myje,
ve sprše, v temném zákoutí,
mohu si v klidu své verše vyřknouti,
aniž by kdokoliv z rodiny,
musel vyslechnout ty blbiny.