Srdce svoje city razí,
ve svém rytmu náhle čeká.
Šarmem v skrytu duše nazí,
zavři oči, sleduj,
jak tě Jeho hudba svléká.

Basy šeptají, když míjí diskant,
múza je jak pápěříčko lehká,
právě ve výšinách trylek víří,
končí v skluzu až radostných glissand.

Střemhlav tíseň v smutnou tůni míří.
Opět rozplývá se v pikant od purpuru,
smyčce pohlcují klapky, radost šíří.
Radost, smysly bez rozumu v Duru.

Vibruj, třes se v závrati té výšky,
popřej času romantice kláves.
Nasaj lehkosti té černi tužky,
vůni slávy tónů,
když čistotou a silou citu
On k nebesům je zanes.

Emoce zas běží oktávami vzhůru,
hloubku basů reji trylků přebít.
Chord, co slzy nebeského kůru,
se radost z Bytí snaží najít,
cestu, jak zahnat noční můru.

Srdce rádo svoje city sází,
ve svém rytmu trpělivě čeká.
Hudby mocí uvnitř v duši nazí,
Slyšme!
Strohá krása, čistá romantika.