Láska je příběhem,
co klišé se nazývá.
Dřímá tu pod ledem,
a na mě zas číhá.

Než stihneš uskočit,
lapí tě do sítě.
Můžeš se otočit,
však ona vidí tě.

Pak píšeš veršíčky,
co znějí tak sladce.
Růžové brejličky,
a sny o krásce.

Ale přijde čas,
kdy láska dáti facku.
Pak probudíš se zas,
na prázdném plácku.

Kde je teď ta láska?
Kde je teď tvá milá kráska?
Daleko..

Však tvá mysl již čistá je,
a srdce zas pomalu bije.
Tak nebudem si dělat vrásky,
aspoň do další lásky.