Zamknul jsem srdce na devět západů
a do tvých rukou od něj klíč ti svěřil.
Co slyšel jsem vyznání, stesků i nápadů
a já hlupák byl šťastný a tolik věřil.

Tvá slůvka jsou milá a sladká, bravo.
Jsi jak čokoládová poleva.
Říkáš pojď, půjdeme v pravo
a nakonec stejně jdeš do leva.

Už nepiš a nevolej mi nikdy víc,
z mých slzí zbyla jen na stole slánka.
Všechno to byla jen slova, jinak nic.
Pro tebe byl jsem jen vrba
a hlasová schránka.