Odkudsi přilétlo smítko prachu
a zapříčinilo povodeň na mé tváři.

Receptory slzného kanálku řadí ve spěchu
obrannou gardu.
Za víření bubnů, pro dobro svého vladaře a pána
vysílají na smrt zástupy věrných.
Druh druhovi dodává odvahu,
drobnou dlaň přijme nebojácná ruka,
z osamělých kapiček vzrůstající síla
se valí proudem řasovou alejí.

A na mé tváři se klikatí bahnitá černá stružka
rozmazaného maskára.

Tak půjčte mi, prosím, někdo kapesník
ať vytáhnu to zatracené smítko
a nevypláču si všechny slzy,
které mám

pro smutek
pro smích
skřípnutý palec
a zlomené srdce,

zrovna teď !