Procitnutí po noci plné krásného zapomnění je strašlivé
Kruté oddělení od místa, kde je mi blaženě
Provazy se přetrhly a řetězy někdo uvolnil
Vzdaluji se od mých snů a padám zpět do soumraku života

Ráno ležel všude bílý sníh, lehký a bezstarostný
Byl podoben mé mysli, která byla během noci klidná a smířená
Zanedlouho sníh ztěžknul a smísil se s prachem a špínou
Má mysl též pocítila změnu

Osten smutku a žalu se mi prudce zabodl do srdce
Ačkoli svítalo a začínal nový den, halila mě hustá temnota
Nedovolila mi se nadechnout
Tížila mě jako balvan na mé hrudi

Nakonec sníh roztál a změnil se v kapky vody, ne nepodobny slzám
Ty pomalu stekly na zem, kde se spojily s vodou
I mé srdce plakalo a choulilo se v koutku mého těla
Vlk v dálce začal žalostně výt a slunce polekaně skrylo svou tvář

Lidé, od kterých jsem potřeboval pomoc, se nezastavily
Plynuly kolem mne jako dravá řeka
Může se snad proud zastavit nebo zvolnit své tempo?
Nikdo z nich se nezastavil, nikdo nepomohl, nikdo si nepovšiml

Byl jsem jako žebrák, který toužebně nahlíží do výkladních skříní obchodů
Ale odevšud ho vyhánějí, nikde nedojde klidu
Nakonec ulehne u břehu řeky, kde hladina polyká sněhové vločky
Do rána jeho srdce ztichne a smrt ho laskavě obejme

Musím i já se takto smířit se svým životem?
Ne, odrážím se ode dna a plnými doušky polykám večerní vzduch
Nedovolím bolesti, aby postavila příbytek v mém srdci
S každou slzou odplouvá hořkost z mého těla

Toužebně upírám svůj pohled na noc, která svou temnotou vše překryje
Slzy a smutek budou vymýceny
Bolest a žal ustoupí pryč a dychtivě vyčkají dalšího svítání
Moje mysl je klidná a já odlétám do místa, kde je mi blaženě