Stále Tě miluji, však Ty to víš,
křídou lásky Ti maluji a Ty to nevidíš.

Pořád jsem se snažil, být co nejblíž k Tobě,
aby jsem si Tvého života užil, dřív než budu v hrobě.

Tím nechci říci,že chci umřít snad,
já jsem vlastně v lásku věřící a budu Tě vytrvale milovat.

Jsem já ale hloupý hoch, tolik dívek běhá po světě,
ale ptám se:"jak bych moh, já lásko žít bez Tebe".

V noci se dívám do nebe, jak ten čas letí,
a stále si opakuji pro sebe,:"ta má životní hvězda chce mít pěkné
děti".

Měl jsem hodně lidí rád, některé jsem i miloval,
ale nemohl jsem jim dát, to, co Tobě jediné jsem sliboval.

Stále jsem sám a sám, jak ten kůl v plotě,
ale jsem rád,že Tě mám alespoň v mém životě.

Když spolu mluvíme, mám se jak v ráji,
připadá mi, že spolu chodíme od té doby jak jsme byli malí.

Svěřujem si své pocity a oba si věříme,
jsem do plna láskou nalitý, když spolu sami sedíme.

Dívám se do Tvých očí, přitom stále uvažuji a přemýšlím,
že se se mnou svět točí, když se k Tobě přiblížím.

Můj život je v Tvé ruce, vzala jsi můj klíč,
máš přístup do mého srdce, ale odcházíš ode mne stále pryč.

Nevím, co se mezi námi děje, ale bude to mocné a mocnější,
asi mi osud přeje, že mi dal někoho, kdo je mi nejmilejší.

Včera jsem Tě opět viděl,a bylo mi do breku,
když se na Tebe někdo jiný, kdo chtěl, usmál a třeba vzal Tě za
ruku.

Vím, je to pěkné rozjímat, ale netrap mne už prosím dál,
proto chtěl bych já Tobě zazpívat:"Ty víš komu jedinému jsem
srdce svoje dal".

Nikdo se Tě na to neptal.Teď přišla ta pravá chvíle,
já jsem se jen dlouho trápit nechal, a teď bych se chtěl dotknout cíle.

Jestli ovšem nikdy má být nechceš, řekni mi to na rovinu hned,
musím Tě však upozornit přecež, že pro mne přestane existovat
svět!

Miluji Tě ... čím dál víc, zkus to prosím pochopit,
nečekám od Tebe skoro nic, jen se Ti trochu zalíbit.

A teď už je tu konec, nebudu prozatím už více psát,
zazvonil lásky zvonec, a věř, já Tě nepřestanu milovat!!