Říkají, že moc přemýšlím
a taky mívám narcisové stavy
a někdy chci být jen prasklinou ve zdi,
co protnula rám obrazu.

Tak ráno beru míru na klokaní čepice,
v poledne poobědvám s nosorožci,
odpoledne si dopřávám siestu,
večer pravidelný hovor s Babylonem,
jestli ještě stojí.

To je můj včerejšek, dnešek i zítřek,
jsem ráda, že zbyly vstupenky do kina.
Jen pojď se mnou, Pampeliško,
zavolá klobouk, co spává vedle mě
a jdeme...