Broskve se pekly, byl vyprahlý den,
sladké jak perličky, zbité jak len.
Včelky z nich sbíraly mízu a dech,
svou kořist pak zasely na měkký mech.

Pod sluncem lehce jak závoj a chtíč,
lopatu z oceli, železný rýč,
postavím altánek, větrný mlýn,
usnu v něm sama, když nebude s kým.

Navěky sama, však s krásou pár chvil,
klavír a bongo, vlastní new deal,
z narcisů postavím rozkošnou zem,
bude zas lehce pod sluncem.