Moře vzplála, řeky zmrzly.
Ptáci plazí se po zemi,
Tak nicotní a bezbranní!
Tamější vládce oblohy.
Síly přírody je přemohly..

Baletka plavně rozlétaná,
K betonu pevně přikována.
Slepý houslista tesknou píseň hraje,
Ani by se nezdálo,
že života v něm pramálo…

I do nejsilnějšího stromu,
Může uhodit síla hromu.
Nastává divné ticho, chvíle zlomu.
Poslední výkřik šílenství,
Lásky dnes prý nedosti.

Hvězda z nebe padá,
Kus mých citů s sebou bere,
Bez argumentů s každým se hádá.
Při tom radostně se směje.
Mezi vzlyky bolesti.
Střemhlavý let - neštěstí?
Kde jen skvěl se její osud?
Již není tím, čím byla dosud…
Je dobré víru mít,
Však nenechat s oslnit…

Všechno mlčí – mrtvé je.
Kdo tuhle zkázu přežije?
Nadále však věřím!
Celý svět právě se hroutí.
Mě však jediná věc rmoutí…