Ponořil jsem se do jejích očí.
Byla v nich jen bolest a zoufalost.
Když slíbil jsem, že ji vyléčím,
byla to ode mě veliká troufalost.

Měla ten výraz těsně před pláčem.
Občas nosívala tmavé brýle,
aby nám nepřipomínala,
že i na nás čekají takové chvíle.

Chvíle, kdy zjistíme,
že náš výběr byl řízen vyšší mocí.
Chvíle, kdy zjistíme,
že jsme sami uprostřed noci.

Na každého jednou dojde.
Nebojí se jen ti, kdo nemají co ztratit,
ti, kdo nepoznali co život dává,
ti, již nechtějí v životě nic vrátit.

V mládí jsme všichni spolkli jed,
jen ona měla přes ústa pásku.
Tvrdila, že neopustí dobrovolně svět,
když zrovna objevila lásku.

Padala dlouho volným pádem.
Nikdy nenašla hledané štěstí,
teprve když dopadla až na dno,
zjistila, že smrt i láska jsou sestry.