Vždy je to stejné
v klidu stojíme
ruku k ruce
pokládáme
a snažíme si šeptat
pomalu naše city
když nevíme
jak překonat prvotní ostych.

Pak přikládáme obvazy
naší reality
a nevnímáme hudbu
prostorem.

Je to tak prosté
přes svoje prsty
cítíme bezmoc
potkání.