Zkoumám tě Praho,
zdaleka děsivá,
zkoumám tě zblízka,
snad si se změnila.

Smutek, zaostalost a bída,
to byly tvé zdi,
dnes znovu otevíráš své brány,
zničíš znovu mé sny?

V linii starých kolejí,
natřených beznadějí,
bez výzvy a rozvoje,
do černé díry mě stahuje.

Znovu a znovu zní,
zmírání akordy,
a nenachází,
jiskru v očích.