A...........vždy přijde nějaký "rejpal", který svým komentářem delším než báseň sama nás, čtenáře bez očekávání, obrátí o sto osmdesát stupňů ve vztahu k autorovi i básni samotné... Bez ohledu na to, jak či kdo z těch, kdo tak "urputně" vždy básně hodnotí, chci požádat, za nás, za obyčejné čtenáře, za ty, kdo touží lehce a bezstarostně žít a utíkat od reálna jež tíží.....nechte nás číst bez Vašich "chytrých komentářů" a "kritizujte" profesionály ;-)
Možná se opakuji...viz báseň "Zabila bych Tě...", ale dnes si to nemohu odpustit. Poděkujme za kritiku, řekněme, že nás "posunula dál", ale nezmění nás to, doufám!...budeme si i nadále psát, co povětšinou vychází z vnitřku ;-)
pouzivas same ustalene obrazy, tzv. klise, ktorych je na kazdom kroku dost (hladíš mou tvář; líbáš mé rty; sny, co nepřichází; pohlaď mé vlasy), nic, co by citatela zaujalo, nad cim by si povedal "tyyy jo", nic co by uz pred tym niekde necital.
dalej mi trosku vadi "ukecanost", rozvlacnost, natiahnutost. je to rozpisane na pomerne dlho, pri tom to ale tak vela nepovie, negraduje to, ked si precitam zaciatok a koniec, je to akoby na jednej urovni, nevidno vyraznejsi posun k pointe. je to prilis staticke.
prispievaju k tomu opakovane zvolacie vety a oslovenia (Vítej, má drahá Insomnie!; Pojď!Ach, vítám tě! Pojď dál; Má drahá Insomnie.). tieto takisto dodavaju textu isty patos, ktory mu neprospieva.
viac by myslienka, resp. pocit, ktory chces vyjadrit, vynikol na mensej ploche, v zhustenejsej a preskrtanejsej podobe, ktora citatela (viac) zasiahne.
Minulost a budoucnost | Jsem... | Holčička | Levandulové requiem | Snění