Tak jednou odhodlat se a zpátky jít
Po cestách z betonu, kde stromy tehdy stály
A kroky mrtvých snů chtít znovu slyšet znít
A dojít až tam, kde kdysi šťastně jsme se smáli.
Pak úzké, strmé schody pokusit se nalézt po letech
Po nichž jsme často tenkrát chodili
I vůně už ale dávno vyprchala po květech
Jež kvetly tu, když lásky v nás bezděčně se rodily.
A chvíli postát a zkusit zaslechnout
Zda z propasti let nezazní tvůj smích
A na tváři staré slzy nechat schnout
A marně hledat stopy po nadějích, tvých či mých.
Pak už jen domů jít ulicí, kde líbají se milenci
A jejich polibek ani štěstí mě už nevyleká
Ve vzduchu pro mě něco voní po konci
A něco smutného teď na mě v prázdném bytě čeká.
Hodnocení:1.1 (celkem: 22, počet hlasujících: 20)
Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Objevili jste skvost, přátelé. Nějak nechápu ta dřívější směšně nízká hodnocení. Že by až po letech od publikování vyplula na povrch ta dřív možná skrytá krása vzpomínek?
Tak také někdy končí | Ten šedý odstín smrti | Smrt | Po plese | Země nikoho