Kruté poznání

Nic zajímavého, jen to, co přináší sám život...


Autor: Martina, 20.2.2003, Básně

  

Zase se utápím v té temnotě
beznadějné a nekonečné
jak blázen bláhový,
jak Jeniček k světélku uhání.

S nadějí, že teď to bude ono
láska, sny.. to vše ztroskotalo.
Pláčem nic neztratíš, děvče mé
vždyť on byl jediný, co bylo ubohé.

Sladké sny přejem si navzájem,
on neměl o mě žádný zájem.
A já blázen -
Myslela si snad,
že alespoň kapku, má mě rád.

Vždy bude troška lásky,
kterou se budu snažit dát,
přes oči mít černé pásky
a na tebe věčně vzpomínat.

Poslední fouknutí do našeho vztahu,
plamínek zhasnul -
a zase tma.
A já zas budu naivní,
ale už nikdy tvá!!!

Hodnocení: 1.92
(celkem: 25, počet hlasujících: 13)

Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>