Leť

...


Autor: Lukáš Filip , 5.2.2010, Básně

  

Prosím odleť
drobný slavíku trylkující na oloupaném parapetu
s pravidelnými otisky prachobyčejného
strachu z otevření očí

prosím odleť
a nech ráno vykrvácet na pražcích nočních vlaků
starokrásných lokomotiv
vyšívajícím krajinu od někam do nikdy
s průvodčím, co miluje višně v rumu
teskný štěkot sousedova psa
a muže z posledního vagonu
kterému se bojí podívat do očí

prosím odleť
nech tmu vykrádat hloubku bezedných očí
a mělkost snů
o bezbřehém jezeru o souřadnicích 0,0,0
kde zvědavci se utopí
v ostrých okrajích falešných doutníků
a vítr pofouká
spálené tóny zívajícího slunce
mezi neexistující plantáží cukrové třtiny a smotků zažloutlé bavlny
v níž spal malý princ

skutečně odleť
a nech mě plavat v tom jezeře
kde voda nestudí ani nehřeje
a vlastně není cítit ani zrezivělé vlasce
básníků jenž chytají verše na láhev vína
a pak sprostě vezmou lyskám lehkost
z banánových křídel

no tak leť, navždy pryč
a nech pobřeží zapadat sněhem
z posypaných bábovek
nikdy nekončícího snu

bezrozměrné inspirace
jezerních vln
z mých snů

Hodnocení: 4.5
(celkem: 18, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 33x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>