Neustále se utápím
ve vlastních slzách,
sebelítosti a
kalných vodách
čehosi…
Nořím se hlouběji
a hlouběji.
Občas někdo podá ruku
na pomoc, ale nevím proč,
rychle jí zase z toho hnusu
vytáhne…
Můj životní úděl
je nechat unášet se
proudem zoufalství,
smutku.
Potřebuji se nalodit k němu
do záchranné bárky.
I když, mám strach,
že pak by jsme
se potopili oba…
Hodnocení: 3.17
(celkem: 19, počet hlasujících: 6)
(celkem: 19, počet hlasujících: 6)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Líbivé. Neříkám že krásné, originální nebo poučné. je to konstatování ninějšího pocitu, stejně jako komenty k tomuto dílu. Metafora potápějící se bárky je zdařilá, zbytek, milionkrát známé téma. Příběh neudělá jen konec, bohužel.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
V závěru si dupla na plyn a to se mi hodně líbilo.. Je to beznadějně zadumaný a smířený, to hodně oceňuju..
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Tak tahle šla do oblíbených ještě dřív než jsem ji začala číst... 
Ta je prostě moje.
kvalitní komentář (0)
Ta je prostě moje.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Bakterie | Naučíme se žít? | I to všechno!!! | Koloběh | Moje kalné vody