Silná a melancholická báseň o touze uniknout, o svobodě i o hranici mezi snem a skutečností. Opakující se oslovení „Ptáčku Zpěváčku“ působí jako tichý rozhovor se symbolem svobody, zatímco motiv nízkého mostu a závěrečné „Tam, kam letím už musím sám“ dávají textu velmi smutný a znepokojivý podtón. Nejvíc ve mně zůstává kontrast mezi krásou letu a pocitem, že návrat už není možný.
Navěky | Přestalo hřát | Slunovrat | Stín | Moji nejbližší