Nevyhasnou

Tátovi... (i když to nikdy nebude číst - doufám) Aby věděl, že mi nikdy nechybělo, co mi nemohl dát...


Autor: Kajman , 3.11.2010, Básně

  

chomáček
ušmudlaných úsměvů
pohladím před spaním
a doufám
že je vítr do rána
nerozfouká

zahřívám
plamínky z podvíček
ať navyhasnou
v krabičkách od sirek
zakuklilo se prý
štěstí

jenže vítr zafouká
fotka je pryč
a ráno v krabičkách
v roztrhaných zámotcích
nezbylo nic

čas letět

Hodnocení: 4.67
(celkem: 14, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>