Ni píď, ni malilinký kousíček...

Drze jsem lezla vločkám do cesty, když "otráveně, zdrceně, nešťastně" jsem se vracela domů po neúspěchu ve škole... A tohle mě napadlo:


Autor: eilykylie , 11.2.2009, Básně

  

Mám žaludeční vředy,
jsem nevyspalá,
tlustá,

(to ta čokoláda na nervy)

V hlavě v čase minulém
jen planina,
rovinkatá, pustá,

(teď rýpou se v ní červy)

Pustá, ale krásná,
má sladká nevědomost
zhořkla jaksi rázem.

Tu pustou, krásnou planinku
ti hnusní červi rozrýpali,
já tvrdě spadla na zem.

Kde, že jsou ty časy,
kdy snívalo se snadno,
lehce.

To,
že teď tu pro to není čas ni prostor,
mně připustit se nechce.

Co za druh, probůh!, masochisty,
já to jsem,
v té neposlední době,

že všechen svůj čas na snění,
jsem dala téhle instituci,
když mohl patřit tobě.

Už bylo toho dosti,
už ni kousek z mé kosti
ni z svalu ty nedostaneš!
Školo!

Hodnocení: 4
(celkem: 8, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 39x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>