Píseň o zaslíbené zemi

Ahoj:-) No, položka popis díla mně někdy nahání husí kůži... někdy si ani nedokážu vzpomenout, proč jsem to vlastně psala, na náladu, podnět... vlastně ani nevěřím, že bych psala něco přelomového, co by zastřáslo světovými základy (i když je občas hezky ješitné si to myslet;-). Dala jsem přečíst (to, co neskončilo v koši, nebo v šuplíku) několika lidem, líbilo se jim to... chtěla bych teď ale slyšet nezávislý, nezkreslený názor a za něj prosím. Tohle je trochu pesimistická básnička... byla jsem dost rozčilená, když jsem ji psala, ale to bude už takové 3 roky, řekla bych teď "melancholií proti zlu" - naprosto naivní pohled. Příště víc romantiky, či satiry;-)


Autor: Kamila , 2.5.2009, Básně

  

Tak řekli
a já jsem šel.
Jak lehké je poručit nohám,
však těžké hlavě.

Tak řekli
a já jsem opouštěl
svůj život,
své kroky v trávě.

Teď zanechávám je v písku tam,
kde válka člověka ztupí.
Tam, kde se vítr mění v jed,
tam někam do potupy.

Tak řekli,
ale ty lidi neznají,
bolavé v bledém ránu,
když noc jim vzala děti
a dětem jejich mámu.

Říkají: Bože, tvoje láska!
Ale já na Boha nevěřím.
Chtěl by je snad takto líbat?
Do krve, do cárů, do nicoty?

To já nad nimi nyní bdím,
když dávají mi svoje ruce
se srdcem ztěžklým doufáním,
protože to je věčné,
ano, věčné.
I já doufám
a sním...

Hodnocení: 4.1
(celkem: 41, počet hlasujících: 10)

Zobrazeno 82x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>