Poklad hlubin

najednou a přeci ne


Autor: el-le-o-no-ra , 14.8.2012, Básně

  

Nevidím a přece vidím

závan větru v jarním listí
obklopeném ranním šerem

odvahu a ryzost toho, kdo
radši dává, než-li bere

krásu vlastní touhy skryté
s vnitřní ranou celistvosti

vzpomínky již tiše vryté
mísící se s laskavostí

Nevidím a přece vidím

bolest světa ve svém kruhu
otlučeném mírným žalem

naději, jež tají duhu
v koutku srdce vskutku malém

slovech, které hlasem těší
velkou dávkou upřímnosti

touhu poznat, když je těžší
radovat se z maličkostí.

Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>