Pracovní směna ... cesta k šílenství

Absolvoval jsem včera 16-ti hodinovou pracovní směnu a čas jsem využil tak, že jsem každou hodinu popisoval svůj stav. Jsem řidič a řidič, ten tvrdý chleba má, a kdysi jsem bydlel v Kosmonosích - to jen tak na úvod. Jo, ten konec, to už opravdu nebyl můj příběh. To bych dnes tohle asi nepsal ... :-)

Autor: Rudyamon

, 24.3.2012, Básně

(6:00-7:00)
Plný síly v stroji sednu,
úsměv na rtu, vzhůru ke dnu.

(7:00-8:00)
Ráno míchá vůni bezu,
zatím fajn, já rád se svezu.

(8:00-9:00)
Nálada mě neopouští,
byť mozek se stává pouští.

(9:00-10:00)
Tupá bolest svírá hlavu,
jsem nad věcí, dám si kávu.

(10:00-11:00)
Pochybnosti ve mně klíčí:
„Práce šlechtí nebo ničí?“

(11:00-12:00)
Vytrácí se síla, chřadnu,
ještě chvilka a pak padnu.

(12:00-13:00)
Dostávám se k jádru věci:
„Chci domů! To nejsou kecy!“

(13:00-14:00)
Poločas má pachuť blínu,
duše sténá: „Blbnu, hynu!“

(14:00-15:00)
Přemýšlím o tom, co kdyby ...
V propočtu jsou asi chyby …

(15:00-16:00)
Kolem mě se všechno ztrácí,
v hlavě pějí divní ptáci.

(16:00-17:00)
Před očima temné mžiky,
další blbé otazníky.

(17:00-18:00)
Hlas se třese, ruka vadne,
usnout bylo by tak snadné.

(18:00-19:00)
Něco pojíst, ať mám vzpruhu,
prstem hladím šedou duhu.

(19:00-20:00)
Slyším hlasy … krásné, smělé.
Neřvou, chtěj mě za přítele …

(20:00-21:00)
… prásknu bičem a dav šílí …
… jsem pán světa, má moc sílí …

…

(21:00-22:00 - asi hodinu po totálním zhroucení …)
Sestřička mě přivazuje a utírá nos:
„Už jsi doma, mezi svýma, s partou z Kosmonos.“