proplouvá mnou štěstí,
bez pocitu radosti.
člověk - prázdná nádoba,
suchá schránka, bez života
vytrácí se slova,
bolí to.
psaní mě ničí,
dóza bezedná.
mlčím.
každý pohled do stránek, otevírá nekonečnou propast zoufalství,
ubijí moji falešnou naději pro svět.
cítím se být ovládán osudem,
vyvolen k psaní,
nejhorším prokletím…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Kdo zná cestu ven? | Prolínání podstaty lidského žití | Vývoj společnosti | … | prázdné nádoby