Pryč

zase moje první já a jeho epické vyjádření...


Autor: Giuseppe_Lumík, 2.11.2010, Básně

  

Tak teplá, tak něžná,
tak vtipná, tak štědrá,
tak krásná, tak chutná,
tak chytrá Ty jsi.

Tak chladná, tak smutná,
tak matná, tak špatná,
tak ošklivě lhostejná
past na krysy.


Dál cítím se zhrzen
a říkám Ti drze,
co je to krize,
tisíce vět.

Dál odlétám skrze
hradby a hráze
z té naší tvrze
bez cesty zpět.


Snad zase jak v base,
kde zhasne se v čase,
tam v neklidné mase
já dál budu "žít".

Snad zase jak prase,
když v lese se pase
a žije si blaze,
budu dál hnít.


Když přestanu běžet
a budu jen ležet,
zůstanu vězet,
jen bude mi hůř.

Když poslechnu kněze
a skočím z té věže,
pak dopadnu něžně,
však nevstanu už.

Hodnocení: 4
(celkem: 20, počet hlasujících: 5)

Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>