pod skleněnými skly
v záři paprsků slunce se ptám
všech výkresů vyrytých nehty lásky
a marnosti
špinavých hříchů noci
všech úsměvů pokrytých rán
a ran
v bílých peřinách krvavých očí
proč uleháme ve stínu stromu
proč schováváme se
za zdmi domů
za skřípění tabule bezmoci
vtěleni do spárů dnů
a naši Bozi, přízemní páni snů
plni úsměvů se vzdálí...
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
dojem po dočtení...nevím
jako když máš před sebou něco, co nevíš jak chutná a chceš to ochutnat a potom si řekneš...no.
tak takhle nějak
první část asi lepší k těm krvavým očím
ta druhá mi přijde jakoby na sílu,
schováváme se, dlouhý na čtení
nevím, slušelo ti kratší vyjádření
který mi taky ne vždy sedlo, ale tady v tom se topím
kvalitní komentář (0)
jako když máš před sebou něco, co nevíš jak chutná a chceš to ochutnat a potom si řekneš...no.
tak takhle nějak
první část asi lepší k těm krvavým očím
ta druhá mi přijde jakoby na sílu,
schováváme se, dlouhý na čtení
nevím, slušelo ti kratší vyjádření
který mi taky ne vždy sedlo, ale tady v tom se topím
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
víš... | rohlíky | Nad ránem... | mraky... | Má(s)lo...