Kdo se klaní stromům z výšky,
proudem světel halí zrak,
snažně prosí hrnek kávy,
kousek dortu, lžičku snad.
Bez optání, bez skrupulí
bere dech a haní tlach,
vždyť je to věc přirozená:
klevetit a zatloukat.
proudem světel halí zrak,
snažně prosí hrnek kávy,
kousek dortu, lžičku snad.
Bez optání, bez skrupulí
bere dech a haní tlach,
vždyť je to věc přirozená:
klevetit a zatloukat.
Hodnocení: 5
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
conejo 10.10.2010, 10:07
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Z doteků | Bláznům všem | Smím si tě naposled přát? | Závěje jahodových přání | Nezvládám prohrávat