Strom života

Báseň se stala důležitým milníkem v mé tvůrčí činnosti. Nejen obsahově, ale především díky tomu, že jsem tehdy u ní poprvé a naplno pocítil své poetické Já (2010).


Autor: Yontalcar, 24.6.2014, Básně

  

Poslední muž odešel,
nezanechal slov jediných.
Pohroužen do vlastní tmy,
posedlý strachem v nadějích.

Posvátná hrůza dělí
skryté vzkazky minulosti,
kde pouto v rouše bílém
vyzdvihá osudové ctnosti.

Strom života na blízku je.
Vidina smrti nezastaví, neodradí.
Vyzdvihneš nad hlavu sílu.
Dar druhé šance nezatratí, neomladí.

,,Zůstaň se mnou,“
slova tišší než zátiší lóže.
Vstřícné otisky nestálých chvil.
To se nezopakuje nikdy, Bože.

Smrt je nemoc krutá
v očích zoufalého soka.
Marně se střídá srdce a chlad.
Propuká v změť zvysoka.

Šibalba jedině tam ožívá,
přenáší duše jak svitu jas.
Zvučným pohledem útěchu zveš,
ty, co jej vídáš v proudu krás.

První sníh tohoto léta
tebe zprostil tíhy selhání.
Netušíš, přesto dýcháš.
Zbytečné lži jenom haní.

Dokonči to.
Poslední kapitola choulí se nahá.
Jediné přání za života
usměrní ztrátu v hledání blaha.

Smrt je cesta k úžasu.
V míru se Eden ukrývá.
Jako mýtus opředený tichem,
v tobě se zeleň zarývá.

Úleky splývají uvnitř –
nesmrtelnost tady prýští.
Okusil jsi mléko Evy.
Jaký bude krok to příští?

,,Společně budeme žít navždy,“
není to vítaný sebeklam.
Sčítám životy, pojídám víru, nás.
Tobě znovu podléhám.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře