Vždy je to stejné
v klidu stojíme
ruku k ruce
pokládáme
a snažíme si šeptat
pomalu naše city
když nevíme
jak překonat prvotní ostych.
Pak přikládáme obvazy
naší reality
a nevnímáme hudbu
prostorem.
Je to tak prosté
přes svoje prsty
cítíme bezmoc
potkání.
v klidu stojíme
ruku k ruce
pokládáme
a snažíme si šeptat
pomalu naše city
když nevíme
jak překonat prvotní ostych.
Pak přikládáme obvazy
naší reality
a nevnímáme hudbu
prostorem.
Je to tak prosté
přes svoje prsty
cítíme bezmoc
potkání.
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
karmalat 
16.7.2010, 13:19
16.7.2010, 13:19
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Pojď ke mně | Co už dávno není | A pak jsem Tě uviděl... | Výroční milenci | Sochy