Z nemocnice

raději nečíst


Autor: alan, 12.10.2011, Básně

  

Z nemocnice

Nesklonil větví svých strom
neztichli ptáci,
v slze svět kolem se ztrácí,
nezazněl na věži zvon.

Nesklonil se k zemi květ.
dál slunce svítí
na kraj i hřbitovní kvítí
v neštěstí hroutí se svět.

Skončilo všechno, i v osud víra,
konec je krásných dnů, snění
o lásce, přátelství, mine i síla.

Jen srdce zkamení trápením, bolem,
nic více nebude, nic víc už není.
Strašná je zpráva, smrt už jde kolem

----

Pomalá, přetěžká cesta je zpět,
noha snad nohu jen mine,
pomalu, zvolna čas plyne.
Beznaděj i smutek v duši už seď.

Lavička má modrá, anděl mě vítá
stříbrem se třpytí z ebenu vlas,
hezká tvář, a slunce svatozář.
Milý hlas, za duši chytá.

Utiš se srdce, pozdě je teď,
nic více nejsi, věkem snad kmet.
Koho ted zajímá, že srdce tě bolí,
pro tebe není už nádherný svět

Co osud chystá, neřekne nic
snad jenom anděl napoví víc...

Hodnocení: 5
(celkem: 15, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>