Země

vzpomínky poutníka


Autor: Lejdik , 21.4.2009, Básně

  

Rudě hoří květy krásné
jež halí nahé tělo země.
Září jak slunce jasné,
Jak milované dlaně.

Jak bujná hříva rostou.
Jak křídla větru se vlní.
Ne, nejsou krásou prostou
neb sladce voní.

Bosé nohy rosou chladí
a olejíčkem maže.
Vinou se mezi prsty, jako lest hadí
a chmúry z mysli maže.

Ostré barvy květů
jsou pýchou tmavé země.
Navždy s námi jsou tu,
neb zůstávají ve mně.

Hodnocení: 4.5
(celkem: 9, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>