Zrazený

Kam až může dospět zoufalství?


Autor: Mona, 10.6.2006, Básně

  

Štěstí není nebe,
když bolest se směje.
Já ztratil jsem tebe,
kam život můj spěje?!

Jen kvůli tobě
už nechci žít.
Patřili jsme k sobě,
tys chtěla jít.

Snad ráda jsi mě zradila,
na tváři masku.
Víš, co jsi zničila?
mou věrnou lásku.

Teď spěcháš daleko,
já zůstal sám.
Mé srdce je naměkko,
vrať se, všechno ti dám.

Neslyšíš, nevidíš, už mě asi neznáš,
řekni proč, proč jen to děláš.

Jak já tě miloval,
více než sebe.
Srdce své jsem ti dal,
na oplátku chtěl tebe.

Lhala jsi mi stále,
já rád ti odpouštěl.
Miloval jsem dále,
té chyby se dopouštěl.

"Snad jednou skončím,"
má bolest by řekla.
Já se však loučím,
provaz mě čeká.

Ta šňůra nebohá
ze stropu visí.
Už budu u Boha,
tak jako kdysi.

Hodnocení: 1.5
(celkem: 3, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>