Jsou podivuhodné věci mezi nebem a zemí. Tomáš věděl s kým má do činění a dokonce dostal i upozornění, že žít s hlavou v oblacích není dobré. Přesto s těžce pracující slečnou zašel ... kdoví kam, ale to je jedno. Pro jeho ponaučení je podstatné ráno ve křoví a bez cenností. Doufejme, že si to zapamatoval a příště půjde radši do „autorizovaného zařízení“ k tomu určenému.
To jsou ti umělci, pořád se nad něčím zamýšlejí, pak vyčerpáni myšlením sáhnou po různých podpůrných prostředcích, které je pak povzbudí do dalšího myšlení a tvorby. Malíř to má nejjednodušší, ten si u malování zároveň čichne a je mu fajn. Pokud je surrealista, je to tím lepší, to pak maluje to, co vidí. No jo, ti umělci ...
Profesor chemie byl už evidentně dost znechucený předešlými výkony Kazimíra a tak byl jeho projev už jen projevem totální ztráty naděje nad studentem, který prostě nikdy nebude v chemii tak dobrý jako on. Ach jo, ta dnešní mládež ... No co, nemůže být přece každý géniem, někdo musí být jenom tak obyčejně lidsky normální, aby svět mohl jakž takž fungovat.
Jsou věci, na které si musí soused dávat vzhledem k osamělé sousedce pozor. Nesmí chodit po čerstvě umytých schodech, nesmí pořádat hlučné noční orgie a taky za žádných okolností nesmí přehlédnout její nový kostým. To všechno ale lze ve zdraví přežít. Ovšem pozor na nezávazné vtípky s následnými pokusy smést z nepatřičných míst na onom kostýmu jakési teoreticky předpokládané smítko ...