Prostě jen filtruju černé víly ze své hlavy. Neberte to tak, že bych se v takové situaci vyžíval. Ani to jako básnička moc nevypadá.
Pohnutky k psaní veršů mohou být různé. Můžeme chtít vyjádřit krásu, na něco poukázat, udělat radost, anebo třeba jen prezentovat své ego. V případě toho posledního pak samozřejmě nemáme problém zraňovat a shazovat ty, které nechápeme. Avšak jak zábavné je přitom, drahý příteli Freude, pozorovat, kolik hlomozu pak dokáže takový mistr silných slov nadělat kvůli jedné záporné známce ve svůj neprospěch... Koho že nám to má být líto?
Neucelené myšlenky.
Pojistila si to. A dopadla nechutně. Její chyba. Nemám výčitky, že jsem ji k tomu dohnal. Byla labilní.
Výpověď člověka, který tímto syndromem trpí.
Tátovi... (i když to nikdy nebude číst - doufám) Aby věděl, že mi nikdy nechybělo, co mi nemohl dát...
každý si potřebuje někdy oddychnout...
procházeje klidnou hladinou lesního údolí nad Jáchymovem:Památné setkávání skautů, že i tady v nedávné historii psaly dějiny pekelnou zprávu, musela jsem se vypsat z pocitu